pátek 26. ledna 2018

MŮJ YOUTUBE KANÁL - inspiruj se!

https://www.youtube.com/channel/UCbHEN7RJf4vE1RClqx8Zk7w

"Nežvejkej nahlas", "Můžeš přestat říkat džem, je to marmeláda", "Jaký šortky a tílko? Je to holka a nosí kraťasy a košilku", "Teď se ke mě vůbec nepřibližuj, mám v ruce nůž a mohlo by to špatně dopadnout", "Proč mluvíš v ženský energii, já potřebuju vedle sebe chlapa". Přiznám se, že podobné věty doma občas z mých úst padají. Manžela bych někdy prostě po těch 18ti letech přiškrtila a on to se mnou taky nemá vůbec, ale vůbec jednoduchý. Moje emoční výlevy a výbuchy a hysterický projevy a cyklické nálady, kdy nevím jestli chci a nebo b nebo jestli by nebylo lepší c. Pak se mi ale připomene např. tohle video a já ho tam vidím a slyším a cítím a vím, že ON je moje láska života a že nás navždy budou spojovat všechny naše 4 děti! Na videu jsme od 28. minuty. Díky Petr Burdahttps://www.youtube.com/watch?v=QIUzfPNFr38

S úsměvem jde všechno líp!

NENECH SI HO NIKÝM VZÍT :) 

UŽ JSTE SI NĚKDO VYTÁHL MOJI KARTU?

http://zlatahnatova.cz/jinove-karty/


Z CYKLU MÝCH NEVŠEDNÍCH ZÁŽITKŮ...

Jedna filipínská vzpomínka. Když mi bylo dvacet, jela jsem busem do Mnichova na "tajné setkání s filipínským léčitelem" - jako překladatelka. Byla jsem přítomna všech "operací" a jednu provedl dokonce i mě (dodnes si pamatuji zarytí nehtů a díru v břiše, trochu krve, štiplavou bolest a drobnou jizvu, kterou mám dodnes). Byl to tento pán https://www.youtube.com/watch?v=1i7i4SNQqDo Tenkrát jsem se vrátila do práce a svému nadřízenému jsem vše vylíčila, protože jsem se nemohla soustředit na práci. Věřil mi nebo to alespoň tvrdil a tak mi tím nasloucháním i ulevil od nestandardního zážitku, který jsem neuměla zpracovat. Doma mi taky věřili. Měla jsem štěstí na lidi kolem sebe. Bylo jich ale hodně, co si mysleli, že si vymýšlím, proto o některých zážitcích "mezi nebem a zemí" nemluvím. Podobných "setkáních" mám za sebou hodně...a napadlo mě začít sepisovat moje "neobvyklé" zážitky. Zajímalo by to někoho? K čemu by to vlastně bylo? Sdílení, že nejsem jediná? Všechno, co v nás zanechá nějakou silnou emoci musí ven - dobré i zlé....

CÍTÍTE, ŽE MÁTE NĚCO UDĚLAT?

Cítíte, že máte něco udělat? Udělejte to! Nebrzděte svou vnitřní touhu ať se jedná o tvoření či nic nedělání, o skutek či jen pozorujíc, o reakci či nereakci, o krok tam nebo zpátky. (já) Většina dětí, které odešli předčasně z tohoto světa měli společné čtyři postoje k životu - tvořivý, pozitivní, láskyplný a radostný. Ať jsou i nám inspirací. (já, tak jako vše zde :) 2010)

VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ MÝCH NEVŠEDNÍCH ZÁŽITKŮ...

Nase treti holcicka chodila ve 3 letech do miniskolicky v Brandyse. Chodilo tam asi 20 deti, ale Kaju nejvic pritahovala Verunka, a ikdyz na Kaju trochu pekla, protoze byla starsi, Kaja o ni porad a vsude mluvila. Ok nastal den D, kdy me donutila se seznamit s maminkou a domluvit navstevu u nas. "A kolik je vlastne Verunce?" "4". "Aha a v jakem mesici se narodila?" Ptam se vzdy, kdyz je nejaka holcicka o rok starsi. "V kvetnu." Polkla jsem na prazdno a mela "ten znamy zvlastni" pocit. "A mohu se zeptat kolikateho?" "Pateho." Vedela jsem, ze to rekne a ze to nebude vsechno, co se ten den dozvim. "No vite ona mohla umrit, kdyz by ten den nezemrelo v Neratovicich uz jedno miminko. Chteli nas poslat domu, ale po teto zkusenosti si nas tam nechali a porod radeji vyvolali. Bylo to za 5 min. 12." Kdyz jsme pak byly s Kajou samy, hodne jsem brecela a tiskla ji k sobe: "Tvoje segra Amalka mozna zachranila Verunce zivot." "Hladila me a rikala, abych nebrecela. Na nahody uz davno neverim.


A JAK TO MÁTE VY?

Když prožívám radost, mám často potřebu být s lidmi a sdílet ji. Když prožívám smutek, mám potřebu být sama tak dlouho, než si ho odziju a dojdu k pochopeni, přijetí a stavu, kdy jsem schopná ho transformovat v něco vyššího. 

"NÁHODNÉ" SETKÁNÍ S DOREEN VIRTUE

No dobre, tak dalsi, uz 3., z volneho pokracovani mych nevsednich i vsednich zazitku na ceste zivotem. Jsme na Havaji a mame nadherny dum se zahradou zdarma v ramci vymeny domu. Starsi dcera je mesic sama ve skole a my ostatni si uzivame kazdodenosti na ostrove snu. Po cca 2 tydnech si s Petrem trochu zaciname lezt na "nerf", ale muj drahy ma na to bezva lek. Zastavi autem pred basketbalovym hristrm, kde hraji domorodci a bez predesleho varovani pravi: "za 2 hod me tady vyzvednete" a arije. Myslela jsem, ze ho zabim, ale pozde, uz si v klidu hral  Ne ze bych predtim v usa neridila, ale meli jsme od rodiny z domu auto na specialni cislo, ktere jsem si samozrejme nepamatovala a diky me dezorientaci jsem nevedela, kde jsme. Nastesti moje vnimava devitileta dcerunka cislo vymrskla a i me navigovala do nejblizsiho obchodu, protoze jsrm zavelela "a jede se nakupovat", to Petra nebavi. Prochazime velky obchodak a ja stale pod tlakem emoci kricim na Kaju at Eda nic nerozbije A V TOM SE TO STALO. Me oci se setkaly s jejimi. Vedela jsem, ze je to ONA! Miliony lidi na celem svete sni o setkani s ni, doma v knihovne mam jeji knihy a u kamaradky si prdavidelne vykladame jeji karty. Pocituji najednou obrovsky klid, cas jakoby se zastavil, nic neslysim, jsem pohlcena klidem a mirem, ktery citim i vevnitr. Ano me oci se setkali se znamou Doreen Virtue, zenou, kterou jsem asi pred mesicem sledovala na youtube. I toho pejska, ktereho mela s sebou, jsem znala z videi. Nezmuzu se ani na slovo a tak si volam k sobe Kaju, aby vzala Edu a sli ji pozdravit nebo si pohladit pejska. Neco mi nedovoluje udelat vic, jit se s ni pobavit, nechat se podepsat, nebo se s ni vyfotit. Zadny hmotny dukaz, presto ta mimosmyslova komunikace ve me zanechala vice. Dostsla jsem dokonce i druhou sanci, kdyz jsme ji potkali znovu na druhe strane obchodu. Kdyz jsem prijela za Petrem po domluvenych 2 hod plakala jsem a neslo to zastavit. Nastesti jsou ti mi zvykli. Ten muj chlap me s jeho spontannimi zmenami planu a vymysly casto vytaci, ale kdyz by to tenkrst neudelal, kdo vi, zda-li bych se divala do oci me duchovni ucitelky. S uctou a laskou Aloha p. s. Na tento obraz jsem se zrovna divala 

vzpomínková r. 2012

Podstatou nás všech je láska. Přesto po ní všichni tolik prahneme. S otevřeným srdcem se rodíme. Jediná naše touha je projevit lásku ven.
Když nám z nějakého důvodu není umožněno projevovat svou přirozenost, uzavíráme se do sebe a obalujeme se ochrannými slupkami. Paradoxně se tak vzdalujeme od své podstaty skrze lidi kolem nás.
Každá vrstva nás chrání především před sebou samými. A my to najednou považujeme za přirozený stav našeho bytí. Naše duše touží ale po něčem jiném. Touží po pravé přirozenosti našeho bytí. Všemožnými způsoby se snaží prodrat ven a chce nám pomoci oloupat jednotlivé slupky.
Když se nám to nedaří, může do našeho života přijít něco, co všechny slupky v okamžiku odstraní a láska si tak uvolní cestu, aby se mohla zase svobodně projevovat.
Každá vrstva nás chrání především před sebou samými. A my to najednou považujeme za přirozený stav našeho bytí. Naše duše touží ale po něčem jiném. Touží po pravé přirozenosti našeho bytí. Všemožnými způsoby se snaží prodrat ven a chce nám pomoci oloupat jednotlivé slupky. Když se nám to nedaří, může do našeho života přijít něco, co všechny slupky v okamžiku odstraní a láska si tak uvolní cestu, aby se mohla zase svobodně projevovat.I mně jeden takový okamžik zkřížil mou cestu. Cestu k sobě. Cestu, která je dlouhá.
Ke konci roku si říkáme jaký bude ten další, co si přejeme, kam se chceme ubírat. Já sama si přeji, aby cesta k sobě byla laskavá, trpělivá, milosrdná a aby nám všem přinášela více radosti než bolesti.
Využijme času Vánoc k cestě k sobě, ke své podstatě, tedy klidu, míru a lásce. Čím více se ji otevřeme a necháme ji zabydlet, tím více ji můžeme šířit a dávat kolem sebe.
Přeji nám všem Vánoce s klidem v duši v kruhu svých milovaných. Přeji nám všem do nového roku umění přijímat sami sebe takoví jací jsme, protože jedině tak můžeme přijímat i ty druhé kolem nás. Bude nám tak kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv dobře.

Nezapomeňte, že nemusíte vůbec nic, ale zároveň můžete cokoliv  Tak ať je to cokoliv pro vás to pravé, láskyplné i opravdové od srdce. 


CITRONÁDA..

Dostala jsem citrón. A) tvářila jsem se kysele, B) udělala jsem si limonádu  Tak vám přátelé přeji, abyste vždy zvažovali obě možnosti a vybrali si pro vás vždy tu momentálně nejlepší  Vše nej v novém roce!



VZPOMÍNKA Z KONCE R. 2013...


Konec roku a s tím i různé bilancování. Pro mě osobně je konec roku emotivní. Mám tendence se uzavírat, protože mám pocit, že mi nikdo nemůže porozumět. Zároveňvím, že pokud se takto uzavírám, dávám sama sobě nálepku oběti a upírám si vše co mi může přinést podpora zvenčí, tedy mých blízkých. A tak se dnes vědomě otevírám ve svém srdci i se všemi mými nezpracovanými bolestmi, ranami, které zanechaly v mém srdci šrám, domněnkami, které přerostly v nepochopení a odcizení, všem těm smutkům, kterým jsem nedovolila se projevit, slzám, které netekly ven, ale dovnitř, všem těm pocitům ublížení a šotkům v hlavě, všem těm lidem, kteří zrcadlí mé stíny. A až tohle všechno odejde, můžu psát zase jiné statusy, možná ty víc do plusu 


MALÉ NOVOROČNÍ ZAMYŠLENÍ

Malé novoroční zamyšlení. Už jako malá holka jsem si řekla, že až budu velká a budu třeba někdy "ovíněná", tak že se chci chovat pořád stejně. Vadilo mi, že někteří lidé, když si dají skleničku, jsou najednou někdo úplně jiný. Najednou jsou veselejší, hlasitější, otevřenější. Proč nemůžou být takoví i normálně? Možná je to tím, že nejsem úplně "normální" a tak se směju na celý kolo a dokonce často sama sobě, jsem docela hlasitá a rozmachuji se rukama, objímám druhé, mluvím otevřeně o všem možném co mám zrovna na srdci, ptám se otevřeně na vše možné, co mě zrovna zajímá, tancuju, někdy zase zasněně hledím do dáli, mám slzy v očích, jsem dojatá, tiše sedím a rozjímám. No a to všechno dělám myslím i bez vína, i když jsou chvíle, kdy si to nedovolím, kdy mi je to blbý nebo trapný a bojím se co by si druzí pomysleli, když bych např. během divadelního představení začala štkát nahlas nebo povstat a křičet "bravo". V tomhle se mi líbí američani, hned na letišti poznáte, že jste mezi mnohem otevřenějšími lidmi a i když to pro někoho může vypadat jako přetvářka, když jste takto dávkováni každou minutu po dobu např. jednoho týdne, zjistíte, jak pozitivní dopad to na vás má. Oni mají na rozdíl od nás tu výhodu, že se nebojí, že nezažili výchovu komunismem nevyčnívat a ve škole se během hodiny můžou takhle svobodně projevovat už od dětství Představte si třeba takové různé situace ze života, např. nějaká komornější akce třeba školní nebo vesnická to je jedno, zákaz alkoholu, a teď se tam odehraje něco, co by nás s alkoholem dostalo do varu, tleskali bychom, výskali, vstávali ze židle, možná i šli za performery na jeviště a šli je obejmout, ale bez alkoholu tam jen tak suše sedíme, možná se jen tak společensky usmíváme, tleskáme, možná si dovolíme i trochu zavýsknout. No a podobné situace vlastně zažíváme každý den a já si říkám, proč jsme tak připrdnutí bez alkoholu a tak svérázní s alkoholem, tak suší bez alkoholu a tak vtipní s alkoholem, tak tišší bez alkoholu a tak hlasití s alkoholem, tak uzavření bez alkoholu a tak otevření s alkoholem...? Proč jsem si odpověděla výše  Tenhle status není o souzení, je to jen zamyšlení, kterého jsem si všimla už jako malá holka a dodnes si říkám, že je to škoda. Příště až budeme někde v nějaké situaci, kde to v nás vyvolá nějaké zdravé emoce, třeba dojetí nebo nadšení, zkusme se nebát ponořit se do toho s celým svým srdcem, zkusme si ten okamžik prožít a odžít, aby se to pak nemuselo odžívat nezdravým způsobem třeba právě při skleničce vína, protože pak vznikají různé extrémní výlevy právě několika neodžitých běžných emocí v každodenních situací. Takže nebojme se, co by si pomysleli ostatní, když s námi zrovna cloumají emoce jako je dojetí nebo radost. Bez tak si o vás ostatní už "něco" myslí 

PF 2016 :)


LÁSKA K SOBĚ Z JEDNOHO ÚHLU A POHLEDU :)


NEZAPOMEŇ KDO JSI...


NÁVOD NA ŠŤASTNÉ BYTÍ A ŽITÍ

10 základních pravidel, podle kterých se řídím a které mi pomáhají být zdravá na těle i na duchu. 
1. Moje štěstí je moje zodpovědnost. Nezávisí na ničem ani nikom zvenku. Jsem zodpovědná za to, co se mi děje - to dobré i to nepříjemné. Za dobré děkuji, za nepříjemné děkuji, protože díky tomu si mohu uvědomit, kde jsem ve svých myšlenkách a ve svém vnitřním nastavení sešla z cesty a navrátit se zpět.
2. Na co se soustředím, to roste. Proto svou energii dávám primárně jen tam, kde chci, aby to rostlo.
3. Jsem tvůrcem svého života. Nejsem oběť. Jakmile se přistihnu, že se lituji nebo si stále stěžuji, snažím se opět navrátit ke své síle, která vychází z vědomého tvoření.
4. Nehnojím negativity kolem mě. Vysvětlovala jsem už mnohokrát, jak to dělám.
5. Jsem věrná svým pocitům a emocím a nebojím se je momentálně uvolňovat tak, jak je potřeba, i za cenu, že pak se musím třeba omluvit.
6. Když můj pocit říká ne, nedělám to, nejdu do toho. Hledám pak zkoušením různých věcí nebo změněním úhlů pohledů pocit, který je pro mě příjemný.
7. Nejlepší výchova je sebevýchova. Nejlepší poznání a chápání druhých a všeho z venčí vzniká skrze sebepoznání. Proto doporučuji věnovat energii sebepoznáváním - cest je mnoho, stačí si vybrat.
8. Díky tomu, že se znám a vím co od sebe mohu očekávat. Znám své silné i své slabé stránky, dokážu je vědomě používat a eliminuji tak pocity viny, které jsem dříve měla, když jsem nějaké své části nepřijímala.
9. Své dary a talenty sdílím s ostatními. Ti, kteří jimi mají být inspirováni přijdou, ti, kteří je budou nenávidět, se též najdou. Zaměřuji se ale na tu první skupinu.
10. Pokud objevím něco za co jsem vděčná a ráda, něco co mi ulehčuje můj život ať je to styl cvičení nebo nějaká technika nebo metoda nebo nějaké poznání nehmotné, sdílím to s ostatními, protože čím více dáváš (sdílíš svou radost z něčeho, projevuješ životu vděčnost), tím více se ti vrací (více situací ve kterých budeš prožívat radost a budeš za ně vděčná).


dalších cca 20 bodů přidám později :)