STRACH JE OPAKEM LÁSKY?

Toto slovní spojení jsem si před lety vytáhla z karet. Vůbec jsem to tenkrát nedokázala uchopit a pochopit. Časem jsem si uvědomila, že když jsem ovládána strachem, tak jednám většinou tak, že toho později lituji. Tedy jsem naprosto vzdálená láskyplného chování. Někdy nás strach dokáže ovládat natolik, že můžeme ubližovat svým nejbližším včetně sami sebe. Jak často slýcháme „já se takto ale chovám z lásky k tobě, já tě mám ráda, proto ti říkám to a to“. Ano, myslíme to dobře, ale když nás strach přehluší, tak prostor pro vyjádření lásky není takový, jaký by mohl být.

Sama jsem hodně senzitivní typ, emočně často vyjadřující se. Někdy mluvím a emočně se vyjadřuji dříve, než mi stačí moje mysl říct „udělej si nádech výdech nebo vyspi se na to atp.“ A protože si stále s sebou vláčím pár nezpracovaných strachů, občas mě doženou do nevhodného chování. Jakmile mě po výbuchu emocí dožene moje mysl, snažím se to napravit, ošetřit svůj strach a dát tak opět prostor lásce.

Sama jsem byla nucena najít spolupráci se strachem, když jsem byla po třetí těhotná a měla za sebou úmrtí miminka. Vědomá spolupráce se strachem u mě vypadala tak, že jsem strach nahradila důvěrou, která mě automaticky přepnula z energie strachu do energie lásky. Strach nade mnou najednou neměl takovou moc a já si díky tomu mohla užívat svého těhotenství tak jako každá jiná maminka. Důvěra jde totiž s láskou ruku v ruce. Důvěra, že je vše v pořádku tak, jak to je a že je o mě i mé nejbližší postaráno. Zároveň i důvěra, že můj strach je ok, že mám na něj právo, že ho zcela přijímám. Podobný princip se dá použít na všechny naše vědomé strachy. 

Další naprosto triviální příklad ze života může vypadat např. takto:

Máma své dítě miluje nadevše. Tedy pokud by tato láska k dítěti byla naprosto čistě projevována bez špetky strachu, tato matka by své dítě zahrnovala láskyplnými slovy a činy od rána do večera. Ale máma má v sobě spousty strachů. Jeden z nich je např. „bojím se, aby nenastydl“. A tak jakmile dítě nemá bačkory nebo mikinu, maminka dítě okřikuje někdy by se dalo říct, že až buzeruje a hysterčí a přenáší tak svůj strach na své dítě, které např. vůbec chlad necítí, je mu dobře, je mu teplo. Kdyby to tak nebylo, obléklo by se samo od sebe. Jiná máma, která strach v této oblasti nemá, by si plně a radostně užívala přítomnost s dítětem bez ohledu na počasí nebo oblečení.

Podobných strachů menších či větších nás provází různými našimi vztahy – ať k partnerovi, kolegyni v práci nebo prodavačce v obchodě. A samozřejmě i náš nejdůležitější vztah a to je ten, který máme sami se sebou. 

Práce s nimi je někdy na dlouhou trať, nicméně pokud si uvědomíme, že opakem je láska a že jde v ruku v ruce s důvěrou, může se nám s nimi lépe spolupracovat.