Dlouho jsem si myslela, že nejdůležitější je mít v pořádku
duši, aby fungovalo celé tělo. A tak jsem veškerou svou energii a pozornost
směřovala právě tam. Chodila na různé přednášky, semináře, meditační večery,
četla knihy a sebevzdělávala jsem se v oblasti duchovní. Tato cesta mi
dala opravdu hodně, protože jsem si na vlastní kůži mohla vyzkoušet, že když
svůj vnitřní svět hýčkám a dávám mu dostatečnou pozornost, tak se mi skutečně
může dařit ve všem na mé životní cestě.
Před lety jsem vytvořila cyklus přednášek Cesty k harmonii
a měla jsem velkou potřebu dělit se o své poznatky s druhými. Bavilo mě
to, ale vnitřní dlouhodobé uspokojení jsem necítila a paradoxně jsem se cítila
více odpojená od druhých než naopak.
Pak přišla do mého života Zumba, tedy styl cvičení, kde mohu
skrze tělo vyjádřit, kdo jsem a co chci v přítomném okamžiku být. A čím
více jsem ji dělala, tím více jsem cítila spojení se sebou i s druhými.
Zumba mi najednou dávala trvalý pocit radosti a vnitřního štěstí. Do svých
hodin jsem začala implementovat vše, co jsem potřebovala já, tedy já žena (tělo)
a já duše. Tělo potřebovalo tančit, jásat, radovat se, vybíjet se, ale i se
zaměřovat na partie, které se při klasické Zumbě navíc neposílí. Kromě
posilování jsem cítila nárůst kondice a spojení se svou ženskou podstatou skrze
vědomé uvolňování pánve a skrze cestu z mechanických pohybů do těch
jemných ženských. Na jedné straně tedy aktivní svalový důraz, na druhé straně
ten jemný krouživý ženský. Úplně jsme začala cítit, že to je přesně ono co
potřebuji – propojit všechny živelné energie v sobě. A čím více jsem obstarávala
své tělo, tím přirozenější mi bylo zařazovat do mých hodin i péči o svůj
vnitřní prostor. A ženy najednou začaly chodit a hledaly inspiraci a přicházely
mi zpětné vazby o pozitivním dopadu na jejich životy.
A já si opět uvědomila, že jsem se dostala blízko k tolika
ženám skrze tělo, tedy duše promlouvala tělem. Když jsem na svých
hodinách cítím propojení všech v jedno. Péčí o tělo to začalo, péče o duši
se nenásilně přidala a já už vím, že to nejde oddělit. Najednou jsem začala
více chápat větu „miluj se bezpodmínečně, přijmi se taková jaká jsi“. Když jsem
se zaměřovala pouze na svou duchovní podstatu, chápala jsem všechny ty teorie o
sebelásce, dokázala jsem o tom hodiny mluvit a občas se k tomu stavu
přiblížit, ale až když jsem zahrnula do své pozornosti i tělo, začalo mi to
dávat teprve smysl. Teď už bych si jen přála, abych to mohla skutečně žít a
pomalu odbourávat své staré návyky a zlozvyky, které mám nastavené v mysli.
Děkujme každý den tělu za jeho dokonalost, za všechny ty
samozřejmé úkony, které pro nás nezištně a bezpodmínečně dělá. Učme se od něj
dělat to samé pro svou duši. Kdykoliv nás naše vnitřní dítě volá, nenechme ho
čekat a nehledejme co je špatně, ale bezpodmínečně přijmeme to co je. Zpětnou
vazbou nám bude dobrý pocit v těle, ukotvení svého vnitřního světa v tom
hmotném.
(www.primazumba.cz ... radost z pohybu, pohlazení po těle i po duši, zábava a efektivnost v jednom...)
(www.primazumba.cz ... radost z pohybu, pohlazení po těle i po duši, zábava a efektivnost v jednom...)
Žádné komentáře:
Okomentovat